Správná volba
upevňovacího prvku pro upevnění tepelné izolace fasád v izolačních systémech ETICS

Jaký je účel použití mechanických spojovacích prvků pro upevnění tepelné izolace fasády?

Podle evropského dokumentu pro posuzování EAD 330196-01-0604, týkající se plastových upevňovacích prvků pro zateplovací systémy ETICS, jejich hlavním úkolem je dodatečná ochrana vrstvy zateplení proti silám sání větru (síla, která vytrhává izolační systém ze zdi budovy). Spojovací prvky rovněž přenášejí tepelné zatížení způsobené ohřevem a chlazením zateplené fasády. Kromě toho chrání před následky nedostatečné přípravy podkladu pro lepení tepelněizolačních desek, jako je např. nedostatečný nátěr podkladu nebo ponechání staré omítky či odlupující se fasádní barvy. Zajišťují vysokou bezpečnost upevnění systému díky vysoké odolnosti proti vytažení z podkladu, jakož i dostatečné tuhosti desky a vysoké odolnosti proti protažení izolačním materiálem.

Dalšími funkcemi spojovacích prvků je zajištění nízké bodové tepelné vodivosti a dodatečné vyztužení celého lepeného spoje zvýšením třecích sil mezi jednotlivými vrstvami ETICS. Upozorňujeme, že mechanická instalace může být provedena nejdříve 48 hodin po nalepení tepelně izolačních desek na stěnu.

Správná volba typu spojovacího materiálu

Mechanické lepení tepelně izolačních materiálů (polystyrenu nebo minerální vlny) na konstrukci vnější stěny budovy vyžaduje plánování a správnou volbu spojovacího materiálu v závislosti na typu podkladu a tepelně izolačního materiálu.

Podklad:

1. Nejprve je třeba určit typ objektu – zda to je budova postavená nebo modernizovaná. U novostaveb lze předpokládat, že tloušťka lepicí malty, která spojuje polystyrenové desky nebo vatu s podkladem stěny, je přibližně 10 mm. U modernizovaných budov je třeba na místě ověřit typ a stav podkladu a posoudit jeho únosnost (zkoušky vytažení). Je třeba zjistit tloušťku staré omítky a zkontrolovat její přilnavost, zejména proto, že u starších budov často chybí kompletní projektová a prováděcí dokumentace.
2. Dalším krokem je určení kategorie podkladu A, B, C, D nebo E, ke kterému bude izolační systém ETICS připevněn, jak je definováno v EAD 330196-01-0604 – Evropský dokument pro posuzování “Plastové spojovací prvky pro upevnění vnějších tepelně izolačních kompozitních systémů” (nebo v ETAG 014 – Pokyny pro evropské technické posuzování). Nová generace spojovacích prvků je navržena tak, aby splňovala požadavky na pevnost ve všech podkladech (třídy A, B, C, D, E), takže není nutné používat různé spojovací prvky pro různé podklady na stejném místě.

A	B	C	D	E
Beton C12/C15 C16/20 do C50/60	Keramická cihla plná, silikátová cihla plná	Silikátová cihla dutá, keramická cihla dutá, dutý blok, keramický blok	Prvky na lehkém kamenivu LAC	Pórobeton AAC2, AAC 7

Tepelně izolační materiál:

3. Poté se v závislosti na plánované tepelné izolaci zvolí upevňovací prvek s ohledem na materiál trnu. Pro upevnění polystyrenu EPS a XPS, bílého a grafitového se používají mechanické spojovací prvky s plastovým nebo ocelovým trnem, natloukací nebo šroubovací. Pro upevnění izolace z minerální vlny MW jsou vhodné pouze spojovací prvky s kovovým trnem. Pro některé systémy ETICS na bázi minerální vlny, např. lamelové, doporučují jejich technické posudky také použití přídavného přítlačného talíře se zvětšenou přítlačnou plochou tepelné izolace k podkladu typu TDX-90 nebo TDX-140 (mm). Toto řešení se používá ke zvýšení odolnosti spojovacího prvku proti protažení měkkého tepelně izolačního materiálu jeho deskou.

Plastový spojovací prvek s plastovým trnem – FIXPLUG

Plastový spojovací prvek s kovovým trnem – WKTHERM S

4. Poté se určí tloušťka tepelně izolačního materiálu.
5. Důležitý je způsob montáže upevňovacích prvků. Povrchová montáž (viditelná) se vyznačuje tím, že připojovací deska je v jedné rovině s povrchem polystyrenu nebo fasádní vlny. Zapuštěná montáž (skrytá) spočívá v zapuštění upevňovacího prvku 20 mm do vrstvy tepelné izolace a jeho zakrytí připravenou záslepkou z příslušného izolačního materiálu – v žádném případě by tato místa neměla být vyplněna zbytky lepicí malty. Zapuštěná montáž se provádí pomocí speciální plastové frézy (pro EPS) nebo kovové frézy (pro minerální vlnu). Díky tomuto řešení je dosaženo dodatečné tepelné ochrany budovy.

Výběr délky spojovacích prvků

Výpočet délky upevňovacího prvku vychází ze součtu tloušťky tepelné izolace (v případě zapuštěné instalace je to o 20 mm méně), tloušťky lepicí malty, tloušťky případné staré omítky (u starých budov) a účinné kotevní hloubky upevňovacího prvku (hodnota vyčtená z dokumentace k výrobku, která může být pro každý upevňovací prvek jiná).

Volba počtu spojovacích prvků

Posledním krokem je výpočet minimálního počtu spojovacích prvků pro každý m2 fasádního zateplovacího systému. Jejich počet závisí na rozměrech budovy, jejím umístění, kategorii terénu nebo materiálu stěn a typu použité tepelné izolace. Při výpočtu, který se provádí podle větrné normy pro větší budovy, se fasáda konkrétní budovy rozdělí na tzv. větrných zón, zkontroluje se tlak větru v každé zóně a vypočítá se počet upevňovacích prvků pro každou zónu. U malých staveb se zjednodušeně předpokládá doporučený minimální počet upevňovacích prvků v závislosti na výšce budovy a druhu tepelně izolačního materiálu zateplovacího systému.
Potřeba upevňovacích prvků, stejně jako jejich typ, počet a umístění, by měly být definovány technickým návrhem nebo zvoleným izolačním systémem na základě předpokládaného konstrukčního zatížení. Počet spojovacích prvků se u okrajové zóny fasády odpovídajícím způsobem zvýší minimálně o 20 % a maximálně o 50 % (šířka zóny je konvenčně definována ve vztahu k 1/8 šířky užší strany budovy; měla by se pohybovat mezi 1 a 2 m).